Mae Salong

V pruvodci se pise, ze tato vesnicka lezi na hore Doi Mae Salong v nadmorske vysce asi 1800 m. Je pravda, ze jsme netusili, jak vysoko s nasim strojem posplhame, ale vydrzel on i my :-)

Lidi, kteri tu ziji, jsou potomci cinskych vojaku Kuomintangu a je pravda, ze vypadaji v obliceji lehce jinak a jsou trochu studeni cumaci (oproti Thajcum ve meste) :-) ubytovali jsme se prvni noc v bungalovu (300 THB za noc) a druhy den uz pro nas mel i pokoj (100 THB za noc, ale koupelna a zachod venku).

Na kopci nad nasim ubytovanim byl chram Wat Santakhiri, ke kteremu jsme vystoupali na zapad slunce po 718 schodech, uffff :-) cestou jsme potkali Frederika, typek ze Svycarska, asi kolem 50 roku (tezko rict), pul roku pracuje ve Schweizu jako elektrikar a pak pul roku cestuje - poslednich 20 let jezdi na zimu do Indie, ale jednou za cca 5 let jezdi do Thajska do Chiang Mai ke svemu zubari :-D no a s nim jsme povecereli, ftipne, vzdycky se sejdou s kamosema z cele Evropy jednou za rok v Indii, zahulej, proberou zivot a zas jedou dal :-)

Druhy den v Mae Salongu jsme se vydali na pesi vylet, abychom odlehcili prdlkam od motorky. Netusili jme, ze vylet mezi plantazema cajovniku a vesnickama bude cely po klasicke panelce a zadnou polnackou :-) putovani jsme si prolouzili pres zlate konvicky a pak skrz plantaze cajovniku jske zamirili pres udoli zpatky. Bylo fakt vedro, nemela jsem moc pocit, ze jsme odjeli asi 230 km vic na sever, cely den svitilo slunicko a nebyl ani mracek :-)

Soví miminko, co ho vezl pán na skůtříku :-) vlálo ve větru, ale bylo kráásnýý :-)

Flower resort, tam jsme NEbydleli :-)

Čajové plantáže :-)

Panelka a azuro :-)

Zkouseli jsme cestou zastavit v tee factories na ochutnani caje, ze bysme vam jako dovezli ohutnat (mistni pestuji hlavne polozeleny a bily - jsem se nekde docetla) ale skoncilo to u ochutnano jednoho nic moc caje a za pytlicek chteli 600 THB, coz bylo vic nez ubytko za 2 dny, takze si budem muset vystacit z klasickym cajem koupenym v Cechach :-) den jsme zakoncili veceri v mistni hospudce, ktera vypadala na prvni pohled moc hezky. Dostali jsme jidelak thajsko-cinsko-anglicky, papirek a tuzku. Napsali jsme objednavku a cekali na jidlo :-) po pul hodine nam prisla pani rict, ze houby, co si Mira objednal, uz nema (mistni specialita) a my ok, dame si jen pivo. A za chvili pani prinesla moje jidlo, snazili jsme se ji rict, ze jsme chteli jist spolu, a ona z kuchyne prinesla jiny houbicky, ktery jeste mela - to se Mirovi uplne nezdalo, tak jsem se nakonec najedla ja, pac pani byla nejspis s anglictinou v zacatcich studia a stale nam tvrdia, ze tohle jidlo ma le houby uz ne (coz jiste nevedela pred pul hodinou, kdyz jsme si je objednali) :-D nakonec se i dnes extra hladovy Mira dockal houbicek v nasem ubytku a o hladu ho nenechali :-) dalsi den rano Mira vyrazil na ranni market a vychod slunce (ja se vyjmecne neprobudila v 5) a pak jsme vyrazili smer Chiang Dao za jeskynema a jeskynkama :-)